Naše vesnička je kvůli své proslulé keramice oblíbený turistický cíl. Hlavně v  sezónně narazíte na kolony aut a sem tam i autobus. Možnost parkování je omezená a vznikají nebezpečné situace. Motorky, cyklisti, děti, psi na volno, do toho kombajn či traktor.

Prosím, chovejte se obezřetně!

A ne, Maříž není skanzen. Ne všude je vstup dovolen, představte si, že vám někdo vstoupí do kuchyně a obdivuje vaší kredenc. Prosím respektujte naše soukromí.

Píšeme rok 2025 a vesnice Maříž je bez vodovodu, kanalizace a čističky. Bez stálého telefonního signálu a o pevném internetu se nám může jen zdát. Místo toho máme děravé silnice a zarostlá je nejenom náves.

Argument vedení města je, že je nás tu hlášeno jen 15 stálých obyvatel. 

Ale je tu přes 60 majitelů domů a pozemků a přibývají nové stavby.

Je tady ještě co vylepšovat.

Zámecký park je bohužel zanedbaný. Uvítá vás cedule umístěna městským úřadem Slavonice:

Vstup pouze na vlastní nebezpečí!

Alej víc než stoletých, již nemocných modřínů, která sloužila jako příjezdní cesta panstva přes Fratres z Rakouska se stala dobrodružnou.

V pralese, v hustém mlází, můžete narazit na skupinu 300 let starých dubů. 

Na vodním kanále pod zámkem se dříve jezdilo po pramičkách. Zbyl jen zarostlý luh.

V Zámeckém rybníku, jako v dalších čtyřech okolních, se dá plavat jen na vlastní nebezpečí. 

Jednu dobu tam hospodařila sice skupina bobrů, část byla s povolením úřadů eliminována, část emigrovala.

Nově se tu uhnízdili luňáci.

Zápletka nejmenovaných, velmi si podobných příjmení nás tu baví i lehce znervózňuje. Kdo investuje do čeho a co to přinese budoucnosti zapadlé vesničky na samém okraji republiky?

Zůstaňme tedy všichni ve střehu!

Nová šance bylo založení Osadního výboru. Doufejme ke zlepšení komunikace z městem. Nápadů a námitek je dost.