Mareyč, Mařejž, Marschitz, Meyrins, Maries, Mayres, Maires, Maříž, … vesnice mnoha jmen odvozených od křestního jména Marysch/Marýš, mužské podoby jména Marie

První zmínka o tvrzi a šlechtickém statku Děpolta z Maříže je z roku 1353.

22.1.1372 dal markrabě Jan Jindřich Lucemburský bratrům Oldřichovi a Ješkovi z Olešné v léno tvrz a ves Maříž.

Ve 14. a 15. století je zmiňován rod vladyků z Marejže, kteří tu však nesídlili po celou dobu a drželi majetky v okolí. Rod Marejžů/Mařžížů vymřel po meči smrtí Oldřicha III. kolem roku 1505. 

Erb: Zlaté kolo se čtyřmi, později šesti vřeteny, na modrém pozadí

1494 propustil král Vladislav II. Jagellonský z manství Telče tvrz a ves Maříž Bohuňkovi, Janovi a Václavovi Kadalicům z Řečice.

1514 nechal Václav Řečický z Řečice intabulovat (zapsat do Desk zemských) majetek Bohuslavovi, Jindřichovi a Niklasovi z Řečice

1591 - Jetřich Řečický z Řečice

1607 - Marie Anna Kořenská z Terešova

1610 - Wolf von Enzing auf Schrattenthal, rakouský dědičný komoří

1612 - Hans Rieder von Riedern, znojemský občan a radní

1613 - Ernest von Stockhammer auf Frating

po 1620 - Franz Peter König, důstojník v benátských a císařských službách, plukovník a polní maršál, starosta Freiburgu v letech 1645 a 1646 - dostal po bitvě na Bíle Hoře, konfiskovanou Maříž jako dar od císaře Ferdinanda II. Štýrského

1630  - Jacob Zinn Ritter von Zinneburg, c.k.hejtman

1683 - Otto Rudolf Graf von Schaumburg

1693 - Johann Rudolf Goldmüller von Goldenstein

1702 - Johann Georg Hauspersky Freiherr von Fanal

1710 - Maximilian Želecký, volný pán z Počenic a královský rada

1713 - Johann Rudolph Kominek von Engelshausen, hejtman

Ve stejném roce koupil Maříž rytíř Matthias Georg Butz von Rolsberg.

Pokračování viz "ZÁMEK A PARK".

Pivovar byl založen v roce 1652. V roce 1713 se pivo kvůli hádce se Slavonicemi dočasně přestalo vařit a dováželo se z Vydří. v roce 1840 stál nedaleko Mlýnského zámečku pod č.p.13. Zanikl kolem roku 1900, kdy vyráběl asi 800 hl piva ročně.

Mlýn měl v roce 1840 č.p.11, mlýnský zámeček č.p.11a a stál u Mlýnského rybníku, dnes zvaného Zámecký.

Ke dvoru patřila dříve též sýpka z roku 1780, ovčírna a lihovar s č.p.12, který v roce 1847 vlastnil Salomon Bauer.

Přádelna fungovala od 1793 do 1830.

Budova školy byla od panství dána k dispozici v roce 1811. Předtím se vyučovalo po různých domech a kde zrovna byla volná cimra. Jednu dobu k tomu sloužil dům č.p.17 naproti hospodě pana Steindla. A též č.p.36, domu v bídném stavu. Německy vyučovány byly také děti z Kadolce a Léštnice. České děti docházely do Slavonic. Roku 1893 byla vystavena nynější budova školy.

Počet obyvatel v roce 1880 byl 340 osob v 68 domech. Z toho 317 Němců, 17 Čechů a dva židovského původu.

V roce 1910 268 osob, z toho 266 Němců a dva jiné. 151 skotu, 3 koně, 46 prasat, 9 ovcí, 39 koz a 44 včelínů.

Podle Vlastivědy Moravské II. z roku 1926 působili v obci 3 třičtvrtěláníci, 5 půlláníků a 6 čtvrtláníků a 43 domkařů. Fungovaly 2 hostince, 2 obchody se smíšeným zbožím, 1 se zeleninou a ovocem, 2 truhláři, 2 krejčí, 1 kovář a 1 švec. V obci se nacházel mlýn s pilou, kovárna, kaple, jednotřídní německá škola, chudobinec. Sýpka a škrobárna byly již mimo provoz.

“ 6. června 1945 bylo německým obyvatelům nařízeno příchozími českými „revolučními gardami“, aby do jedné hodiny opustili své domovy a vzali si s sebou maximálně 30 kg zavazadel. Od gardy vyrabovanými zavazadly se bývalí obyvatelé Maříže dostali do Rakouska. Celkem bylo vyhnáno 229 osob.”

(Pramen: https://www.suedmaehren.at/ort/maires)

Po nich zůstal ve chlívech bučící dobytek a na stolech talíře s obědem.

6.6. 1945 se cituje, že mařížský kronikář PhDr. Theodor Deimel zápisy s válečných let od října 1938 do května 1945 od strany 120 vytrhal a zničil.

Opuštěné domy byly výhodně nabízeny k osídlení Čechům nejenom z okolí.

Do října roku 1948 bylo překročení nedaleké hranice do Rakouska považováno za přestupek. Poté co byla založena represivní Pohraniční stráž se to přísně trestalo. V roce 1950 se výnosem Ministerstva vnitra Maříž (s více než jinými třemi sty osadami a obcemi) najednou ocitla uvnitř dvoukilometrového hraničního pásma.

Zbývajicí obyvatelé se tím ocitli v „pásmu smrti“, kam mohly vstupovat jedině přísně prověřené osoby v doprovodu pohraniční hlídky. Železná opona se táhla v šíri dvou kilometrů podél státní hranice. U rybníka před Maříží byla přísně střežená brána a protitankové zátarasy. Zóna byla označena cedulemi: Pozor! Zakázané pásmo, vstup zakázan!

Hodně obyvatel se kvůli šikaně odstěhovalo.

Sousední ves Léštnice (něm. Lexnitz) u samé hranice z Rakouskem, která byla po roce 1945 osídlena několika českými rodinami, byla po roce 1953 strategicky srovnaná se zemí, aby nemohla sloužit jako skrýš pro lidi, snažíci se o útěk.

Po správní reformě v roce 1960 byla, po staletí k jihozápádní Moravě patřící Maříž, přičleněna do jihočeského kraje.

V 80.letech tu zbyly jen tři stařenky, které tajně sledovaly rakouskou televizi, zatímco se kolem nich ničila, rozkrádala a rozpadala stavení.

Do revoluce se za dráty nikdo cizí nedostal. V opuštěné vesnici, kde se zastavil čas, zůstala v moderní době neobvykle zachovaná fauna i flóra, dnes známý jako Zelený pás.

Na jaře v roce 1990 přátelé z okolí divadla Sklep pomáhali dobrovolně odstraňovat dráty v okolí Maříže a výtvarník Kryštof Trubáček měl vizi. V bývalé kovárně u Janova rybníka v roce 1991 vznikla spolu s Janem Boháčem keramická dílna. Keramické produkty malovali různí umělci a tím vznikaly originály. Každý kousek je tedy jedinečný. 

Toto okouzlující prostředí oslovilo i několik jiných dobrodruhů s velkou odvahou. Lidé z různých koutů světa začali opravovat domy a zvelebovat zahrady.

Od roku 1999 najdete po nedohodách mezi majiteli keramické dílny dvě. 

Tak si nyní můžete vybrat či navštívit kamennou prodejnu, stodolu nebo velrybu.

ZAJÍMAVOSTI:

• Trojmezí - "Nedaleko myslivny, mezi Maříží, Kadolcem, Starým Městem a Léštnicí jest Trojmezí Moravy, Čech a Dolních Rakous, označené trojbokým žulovým hraničníkem." 

(Pramen: Vlastivěda moravská Jan Tiray, Brno 1926) 

RODÁCI: 

• Georg Wimmer (* 16. dubna 1815 Maříž - † 18. května 1893 Brusel), osobní lékař belgického krále Leopolda II. 

• Anton Eipeldauer (* 25. únor 1893 Maříž - † 17. říjen 1977 Vídeň), rakouský profesor zahradnictví, botanik a odborný spisovatel

UDÁLOSTI:

• 29.dubna 1886 se Maříží prohnalo tornádo. Větrná smršť ničila a na zámku vymlátila na 40 skleněných tabulí.

• v červenci 1904 proběhla ve vsi selská vzpoura: 

“Od doby, kdy se mařížský statek dostal do vlastnictví barona Offermanna, má vrchnost s místními obyvateli tolik potíží, že se zcela vzdala zemědělství a většinu polí nechala zalesnit. To se ovšem obyvatelům vesnice vůbec nelíbí."

Před několika dny se proto na všech možných místech v obci objevily plakáty s výhrůžkami vůči obyvatelům zámku – stálo na nich, že dopadnou jako srbský král Alexandr.

Baron Offermann podal kvůli tomu trestní oznámení a místní aktivní četnická stanice nyní pátrá po autorovi těchto pamětihodných plakátů a po vůdci celé spiklenecké akce.

Doufejme, že se četnictvu brzy podaří tyto osoby vypátrat a přivést k trestu, aby vrchnost mohla být i nadále nerušená.”       

(Pramen: Znaimer Wochenblatt, 23.7.1904) 

• 17.dubna 1931 v poli za Maříží, na rakouské straně, nouzově přistálo soukromé letadlo firmy Baťa. Pilot a posádka, kteří pád přežili, byli místními zaopatřeni a svou cestu pokračovali vlakem.

LEGENDA: 

• “Vypráví se legenda, že proslulý loupežník Grasel (* 1790 Nové Syrovice - † 1818 Vídeň) ve svém hněvu nechal v Maříži mladého chlapce pověsit za nohy tak, že jeho hlava skončila v mraveništi a nechal ho tam viset tři dny.”

  (Pramen: Das Waldviertel 1935, anno.onb.ac.at)